KAIZEN KONFERENCE – JAPONSKO, aneb ze skladu až do Japonska
Jmenuji se Martin Martinek a byl jsem za své zlepšovatelské aktivity vybrán k účasti na Kaizen konferenci v Japonsku.
Na této konferenci prezentují zástupci dceřiných společností Nippon Kayaku (NK) své zlepšovatelské projekty. Za naši firmu byl tento rok vybrán projekt „Realizace záchytných nádrží na dešťovou vodu a odpadní vody z reverzní osmózy“, který jel do Japonska prezentovat junior manažer engineeringu Štěpán Kopecký. Spolu s námi se výpravy účastnili také Miroslav Labaj z oddělení engineeringu a Soňa Havrilová z oddělení podnikového plánování, která byla naší průvodkyní a překladatelkou.
Nominací jsem byl hodně překvapen, až zaskočen. Nikdy by mě nenapadlo, že podávání „zlepšováků“ by mě mohlo dostat na druhou polovinu světa. Těch pár minut, které jsem věnoval přemýšlení a sepsání návrhů, jimiž si chceme usnadnit práci nebo zlepšit kvalitu či bezpečnost, se vyplatilo nejen pro práci v našem týmu, ale i mně v podobě cesty do Japonska. Musím se přiznat, že jsem měl trochu obavu, jak si skladník poradí v 33 milionovém Tokiu. Když nám ale útvar zlepšování celý význam a program akce do detailu popsal a sdělil, na co se připravit, obavy odpadly a začal jsem se hodně, hodně těšit.
Hurá na cestu! Cestovali jsme 20 hodin. Při přistání na tokijském letišti Haneda vycházelo slunce a naskytl se nám úchvatný pohled na nekonečné Tokio. „Rychlý“ přesun na hotel (22 zastávek) a tradá poznávat město. První poznatek - davy lidí - s nikým se ale nesrazíte. Vyzkoušeli jsme i městskou dopravu. Zastávky na tři patra nás trochu zaskočily. Metro, podzemka, nadzemka - s mapami a mobilem jsme to zvládli. Obdivujeme dominantní budovu Tokio Skytree (634 m), jdeme do parku a zkoušíme místní kuchyni. Úžasný, ale vyčerpávající den zakončíme zkoumáním svých hotelových pokojů, kde i toaleta má asi tak 20 tlačítek.
Následující dny už jedou podle harmonogramu. Nastupujeme do vlaku Schinkanzen (250-300 km/hod) a nabíráme směr Himeji, kde máme domluvenou návštěvu mateřské společnosti. 600 km za 3 hodiny naprosto komfortní jízdou. Cestou můžeme obdivovat horu FUJI (3776m.), před 200 lety ještě aktivní sopku. Zpoždění nula a na centimetry přesné zastavení vlaku na vyznačeném místě. Nechápal jsem, ale funguje to.
V NK nám kolegové ukazují továrnu a vysvětlují vše, na co se dotazujeme. Zajímá mě, jak jinak, i systém skladování. Dostává se nám vyčerpávajících odpovědí od ochotných kolegů. Je to jiné a je znát vysoká úroveň standardizace a dodržování definovaných pravidel. Je to velmi zajímavé.
V Himeji zvládáme okouknout největší japonský hrad ze 14. století. První místo, kde se setkáváme s typickým vyzouváním bot. Naštěstí jsem byl připraven! A už nabíráme směr Tokio, kde nás v předvečer dvoudenních prezentací čeká tradiční japonská večere v ještě tradičnější restauraci. Opět zutí J, s kolegy ze všech společností Bezpečnostní (Safety) divize. Vedení nás uctivě vítá, pomáhá s objednávkou jídla a přeje nám hodně zdaru při prezentacích.
Kaizen konference následující den probíhá ve dvou slavnostně vyzdobených sálech. Štěpán Kopecký prezentuje realizaci záchytných nádrží na dešťovou vodu a odpadní vody z reverzní osmózy o celkovém objemu 739,5 m3, které KSE instalovala ve všech svých lokacích a významně tím tak šetří pitnou vodu. Od roku 2021 by měl tento systém fungovat na 100% a očekáváme, že recyklací ročně ušetříme 5 040 000 litrů pitné vody, což odpovídá roční konzumaci nápojů asi 5 523 lidí, nebo objemu dvou olympijských bazénů. Soňa Havrilová vše překládá do japonštiny. Prezentace byla velmi dobře připravena a bezchybně a v časovém limitu přednesena. To, že měl její obsah ohlas, jsme poznali podle dotazů ze strany posluchačů. První den zakončujeme setkáním účastníků na společném rautu - spousta pro mě neznámých a zvláštních jídel.
I druhý den prezentací máme možnost vybrat si téma podle zájmu a přecházet mezi oběma sály. Vyhlášení a ocenění těch nejlepších témat a bouřlivý potlesk ukončují oficiální program. Z atmosféry na konferenci bylo cítit, jak silný důraz se na zlepšování ze strany vedení Nippon Kayaku klade, jak vážně zlepšování všichni berou a jak důležité je přemýšlet nad tím, jak se posunout dál.
Zbylý čas v Japonsku se snažíme do poslední chvilky využít poznáváním této nádherné země. Navštěvujeme muzeum samurajů, tradiční sushi restauraci, kde jídlo jezdí na pásu a my jen vybíráme, co chceme, či Tokio Metropolita Government Building s nádhernou vyhlídkou ze 45. poschodí (202 m) a s nepopsatelnými výhledy při západu slunce.
Odlétáme navečer, takže poslední den ještě vyrážíme do čtvrti Yokohama. Procházíme pobřeží, obhlížíme budovu staré celní správy, jsme svědky závodu v běhu a navštěvujeme lidmi zalitou čínskou čtvrť, kde zkoušíme různé dobroty. Při proplétání se mezi mrakodrapy jsme se pěkně zamotali. K cíli nás ale tentokrát nenasměřovaly aplikace, ani mapy, ale sympatický dědeček mluvící anglicky, francouzsky či španělsky, který vytáhl stoh vytisknutých map, našel tu pravou, dvakrát nás na ulici pootočil a řekl „Go“. Žasneme. Teď už nás čeká jen přesun na letiště a 11ti hodinový let na vzdálenost 9 500 km.
Samotná cesta a týden strávený v Japonsku byly opravdu náročné, plné nových poznatků, vjemů a zážitků. Život v Tokiu je rychlý, ale spořádaný. Když potřebujete pomoc, každý si najde chvilku, kterou vám ochotně věnuje. I přes velkou hustotu obyvatel, která může leckoho zastrašit, bych se do Japonska rád vrátil a poznával s milými lidmi něco víc z této krásné země.
Martin Martinek, PUR STOR Tým Leader
